O Emauzích

Klášter založil král a pozdější císař Karel IV. Klášterní kostel byl vystavěn ve stylu vrcholné gotiky a prostornou křížovou chodbu ozdobily dodnes dochované fresky s náměty ze Starého a Nového Zákona.

Dokončené budovy posvětil arcibiskup Jan Očko z Vlašimi při slavnostní bohoslužbě na Pondělí velikonoční roku 1372. Čtení textu z evangelia o setkání Krista s učedníky v Emauzích, které se váže k této události, vedlo k pozdějšímu pojmenování „V Emauzích“, zkráceně „Emauzy“. Klášter osídlili benediktini z Chorvatska, pozvaní panovníkem, aby v Čechách obnovili tradici bohoslužby ve slovanském jazyce. Při překládání a opisování knih užívali typického písma – hlaholice.

V husitském období unikl klášter ničení, zřejmě pro své výlučné postavení v církevním životě; dokonce v Emauzích vznikl jediný mužský utrakvistický klášter. K rekatolizaci došlo na konci XVI. století.

Císař Ferdinand III. uvedl do Emauz benediktiny z Montserratu v Katalánsku. Za jejich působení začal být klášter barokně upravován a přestavován. Černí Španělé (jak byli v Praze nazýváni) přinesli do Emauz kult Panny Marie Montserratské, jejíž dřevěná socha se dnes nachází v severní boční lodi kostela.

Klášter získala benediktinská kongregace z Beuronu, již Bismarckova antiklerikální kampaň donutila opustit Německo. V prostředí této kongregace se rozvinulo výlučně církevní umění, tzv. Beuronská umělecká škola. Beuronští umělci nově vyzdobili interiéry kláštera a současně proběhla i přestavba budov v historizujícím duchu. V klášterním kostele se z beuronské výzdoby dochovaly pouze fresky v presbytáři, ostatní výzdoba zanikla v důsledku válečných událostí, stejně jako mohutné varhany umístěné na kruchtě u presbytáře.

Za nacistické okupace došlo ke zrušení kláštera, opat a několik řeholníků bylo internováno v koncentračním táboře. V únoru 1945 zasáhly klášter bomby při anglo-americkém náletu.

Řeholní instituce v Československu byly zrušeny a rekonstrukce budov se přizpůsobila novému využití pro účely vědy a zdravotnictví.

Podle návrhu architekta Františka Černého byly vztyčeny nové železobetonové „věže“.

Benediktinský řád se do kláštera vrátil poté, co jej získal zpět v restituci. Interiér kostela, pro který se v totalitním období nenašlo vhodné využití, se benediktini rozhodli zrekonstruovat pro liturgické účely.

Kostel byl znovu posvěcen. Od té doby se v něm konají pravidelné bohoslužby.